skip to main |
skip to sidebar
Sova obecná, mnou důvěrně nazývaná moudrá, mi nakonec to štěstí přinesla. Mám po zkouškách a čeká mě 14 dní sladkého volna. Upřímně... nevím, co budu dělat. Poslední dny u mě vypadaly asi tak, že jsem pořád myslela na to, zda-li se zkouška povedla nebo ne a vždycky, když jsem se přihlašovala do školního systému, svíral se mi žaludek. A dneska ráno, při opravdu silném sevření!, se mi zase uvolnil. Slastný to zážitek.
Ale... Mám pocit, jako by byla neděle, přestože je pondělí. Dny se mi tak nějak stírají dohromady a já nevím, co je za den, hodinu, měsíc a kdyby můj laptop neukazoval, který den je právě dnes, byla bych ztracená.
Znáte to nebo jsem jediná? Připadám si jako vetřelec.
Džus vypit, tousty s máslem a javorovým sirupem snědeny, skripta a další poznámky na mě smutně a zároveň škodolibě koukají z rohu mého stolu a já se je snažím ignorovat. Už před týdnem jsem si je v domění, že mi to nějak pomůže v učení (jak mě to jen mohlo napadnout?) vybarvila barvičkami rozličných odstínů a barev a od té doby jsem na ně nesáhla. Tak takhle to je u mě s učením. Čeká mě konečně poslední zkouška v tomto semestru a já nejsem od té dobroty, abych se to naučila. Možná to má souvislost s tím, že na střední jsem se taktéž musela učit kvanta látky ze dne na den, a proto to i teď nechávám až na poslední chvíli. A ono mi to tak asi jde i nejlíp. Krátkodobá paměť u mě přece jen funguje o něco lépe, než ta dlouhodobější, ale žádný zázrak to taky není, co si budeme povídat.
Vypadá to, že mi nakonec nezbývá nic jiného, než odtrhnout oči od obrazovky a připoutat je k těm rozkošným barvičkám, které ve mně tak trochu evokují jaro. A proto tu mám jeden vzkaz pro Paní Zimu:
"Milá" dámo, už Vás a Vašeho kamaráda, který si říká Sníh, máme dost. Proto Vás slušně žádám, abyste si sebrali svých pár švestek (všechen mráz, sníh, led a ostatní harampádí, které najdete) a houkli při odchodu na Jaro, aby nás už laskavě poctilo svou návštěvou. Děkujeme!
A já si jdu připravit svou moudrou sovu, která mi, doufám v ten nepříjemně rychle blížící se okamžik O pomůže.
Kdybych měla odpovědět na otázku, co mě vedlo k založení blogu, odpověď by zněla asi takto: Viděla jsem nepřeberné množství zahraničních i českých/slovenských blogů a chci to taky. A když něco chci, tak já to dostanu.
Po dlouhém bádání a přemýšlení, po nocích probdělých a po ránech, kdy moje oči byly napuchlé, jsem konečně přišla na název blogu (samozřejmě maličko přeháním :). Proč právě blonde & world? To je prosté: jsem blondýna a blog bude o mém světě. Taky o jakém jiném by byl? A nebo to berte takhle - nic lepšího mě nenapadlo :)
Zaujaly mě hlavně blogy plné fotografií. Ráda se dívám na hezké fotky a nemusí to být jenom outfity, moc ráda se podívám i na fotky z běžného života. Prostě obrázky. A když autor připíše pár slov, která mají hlavu a patu, tak si mě okamžitě získá.Chci, aby to u mě fungovalo stejně. Ale vím, že blogové začátky jsou těžké. Vlastně jako všechny začátky, přesto doufám, že i já si časem najdu nějaké čtenáře.
